Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2018
Obrázek
NENÍ KALORIE JAKO KALORIE ...aneb Proč nejsem zastánce IFYM  Věděli jste, že jedno středně velké jablko v sobě může ukrývat až deset kostek cukru? Je tedy jedno, jestli si dáte jablko, nebo si do mističky nasypete deset kostek cukru jako chroupání k televizi? Říká se přeci, že kalorie je jako kalorie, a že nezáleží na tom, odkud přijímané kalorie pocházejí, pokud se vejdete do svého denního kalorického příjmu. A jestliže ten nepřesáhne výdej, budete hubnout. Vše je přeci jen o poměru příjem versus výdej. Je na tom dokonce založený celý jeden způsob stravování - IFYM neboli If It Fits Your Macros - česky "když se ti to vleze do maker" ("...tak tam klidně tu koblihu pošli"). Takže podle této logiky budete stejně dobře hubnout, pokud se váš jídelníček bude skládat z čokolád, chipsů a sladkých limonád, nebo z masa, zeleniny a ovoce, za podmínky, že v obou případech budete v kalorickém deficitu. Pokud bychom se teď na chvíli rozhodli neřešit zdravotní stránku
Obrázek
SVÁTKY BEZ VÝČITEK?  Aneb Zdravé pečení: způsob, jak se vyhnout vánočním kilům, nebo mnoho povyku pro nic? Vánoce. Svátky klidu, míru a pohody. Pro většinu z nás však také období stresu, shonu a podráždění. Vymýšlení a shánění vánočních dárků, úklid a zdobení domu, příprava oslav konce roku, plánování návštěv. To však ještě není všechno, co s neomylnou přesností každý rok už v polovině listopadu zaútočí na naše nervy. Co je tím největším stresorem? Správně, uhodli jste. JÍDLO. Právě Vánoce - a potažmo celý měsíc, jež jim předchází - jsou totiž více, než jakékoli jiné období svátky spojené primárně s jídlem. Pečení cukroví a vánoční menu jsou tradice, bez kterých si Vánoce jen těžko dovedeme představit. A nejde jen o cukroví. Čekají nás návštěvy spojené s ochutnáváním tradičních rodinných receptů, adventní trhy překypující dobrým jídlem a sladce vonícím punčem, který dokáže zahřát i v té nejlezavější zimě. A pak je tu hned Silvestr a s ním nejrůznější slané zobání, jednohu
Obrázek
ZÁVISLOST S PŘÍCHUTÍ OŘECHŮ ... Aneb Když se z Lišky stává veverka Typické cvaknutí víčka. Vůně, která omámí vaše smysly. Lžička, v pravidelných krůzích důkladně a požitkářsky promíchávající obsah skleničky. Jakmile cinkne o dno, na okamžik se zastaví, ale vzápětí se zase vynořuje, naplněná hutnou, krémovou hmotou, která pomalu a tiše stéká z jejích okrajů zpět do skleničky. Lžička nakonec doputuje až k ústům, a její obsah okamžitě zaútočí na chuťové pohárky a spustí celou kaskádu reakcí. Zatímco si každou buňkou vychutnáváte tu dobrotu, zaplavuje vás pocit štěstí, klidu a spokojenosti a zároveň s ním i touha po naplnění další lžičky. A po ní další. A další... Ach. Co je onou záhadnou a omamnou hmotou? Mnozí z vás by to nejspíš uhodli i bez přečtení titulku. Minimálně ti, jež mě alespoň trochu znají. Nebo ti, co jsou na tom stejně jako já. Řeč je o té neskutečně dobré, a troufám si říct i velmi návykové pochoutce. O ořechových máslech. Nejste-li konzumenty této dob

Instagram