NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ
Výsledek obrázku pro předsevzetí

Proč nefungují a proč je lepší si je nedávat

Asi to znáte. Na konci každého roku dychtivě a s velkým nadšením otevíráte nový diář, a jeho první nepopsanou stranu označíte nadpisem "Novoroční předsevzetí". Každý rok se totiž rozhodnete, že ten další bude jiný, lepší. Že tentokrát to bude TEN rok, ve kterém dosáhnete všech svých cílů. Na tom není absolutně nic špatného. Naopak, myslím si, že bychom do každého nového roku měli vstupovat s vírou, že bude lepší, než ten předchozí.

Související obrázek

Myslím si ale také, že vytváření novoročních předsevzetí nikoho k vysněnému cíli nepřivede. Nebo alespoň většinu z nás. Věděli jste, že ze všech lidí, kteří si dají novoroční předsevzetí, jen 9% skutečně dosáhne nějakého cíle?

Nejspíš to znáte i z vlastní zkušenosti. Na konci roku, případně prvního ledna, si sepíšete seznam předsevzetí, seznam všeho, čeho chcete v novém roce dosáhnout. Zhubnout xy kilo, přestat kouřit, začít cvičit, vybudovat svaly, přestat jíst cukr, a tak dále a tak dále. Prvního (i když ve většině případů až druhého) ledna se do toho pod vlivem euforie s vervou pustíte. Jste totiž maximálně namotivovaní - ostatně jako většina lidí kolem vás. A pak se v polovině února najednou přistihnete, jak sedíte na gauči s koblihou v ruce. Tentam je odhodlání zbavit se závislosti na cukru, a do cvičení se vám už vůbec nechce.


Výsledek obrázku pro new year resolutions

Novoroční motivace je dávno pryč a vám zbyde jen ten sžíravý pocit selhání. Tak to letos zase nevyšlo. Ti zarputilejší to zkusí ještě jednou před létem, přibližně od května-června, aneb pod vlivem hesla "ladíme formu do plavek". No a po létě tu máme zase Vánoce, pod stromečkem nový diář a na jeho první straně volné místo na staro-nová novoroční předsevzetí. A celý kruh se opakuje.

Co takhle letos konečně ten bludný kruh přetnout? Napadlo vás někdy, proč je vlastně tak těžké ta novoroční předsevzetí dodržet? Pojďme se podívat na pár důvodů, proč by tomu tak mohlo být, a s tím také nějaké tipy, jak se tomu letošnímu selhání vyhnout. :-)

Výsledek obrázku pro předsevzetí


Důvod č. 1: Příliš mnoho, příliš rychle

Tohle je asi ten nejčastější důvod. Vaše novoroční předsevzetí vypadá asi takhle (příklad) - vyřadit z jídelníčku všechny zpracované potraviny, veškerý cukr a začít cvičit pětkrát v týdnu. A začnete s tím HNED prvního ledna. Ano, to je sice ušlechtilé, pokud však patříte k lidem, kteří se zatím o svoji stravu nijak zvlášť nezajímali, cukru mají ve stravě nadbytek a cvičení je pro ně sprosté slovo, nemůžete počítat s tím, že když ze dne na den o 360° převrátíte svůj dosavadní život, bude to fungovat. Nebude.

Výsledek obrázku pro too much exercise
Hodně z vás si teď možná říká "Ano, to je přeci jasné. Ale já už zdravě jím a také cvičím, mě se to týkat nemůže." Věřte mi, že může. I jedinec zkušený na poli zdravé stravy a fitness se může dopustit staré známe chyby "too much too fast" - neboli příliš mnoho, příliš rychle. A je jedno, jestli to znamená, že si nastavíte moc velký kalorický deficit (abyste se přeci zbavili těch vánočních kil!), nebo příliš rychle zvýšíte objem svých tréninků (ať už jde o čas, o kilometry nebo o váhy, které zvedáte v posilovně).

Příliš rychlý start s sebou nevyhnutelně nese příliš rychlý konec. A takové vyhoření se nevyhne ani zkušeným sportovcům. Velmi mnoho náročných tréninků vydržíte týden, dva, možná tři... a pak se dostaví únava, vyčerpání. Musíte si na chvíli dát pauzu, a po té je sakra těžké znovu se do roztočeného kolotoče vrátit. Protože to vlastně ani jinak neumíte, pokaždé na to jdete stejně - s velkou slávou se do toho pustíte na maximum - přeci "když už, tak už" - a s velkou slávou pak také velmi rychle skončíte. A ještě můžete být rádi, že je to třeba jen z důvodu únavy a ne zranění.

To samé platí u stravy. Pokud ze dne na den vyřadíte všechna jídla, která jste doposud jedli, zbavíte se mouky a cukru, jednoho dne se přistihnete, že zrovna po těchto věcech toužíte. Pak už stačí jen zúčastnit se nějaké oslavy, jít do kavárny s kamarádkou, nebo ve slabé chvilce podlehnout a dát si pár kostiček čokolády - a najednou máte pocit, že jste pokazili úplně všechno, že je to zbytečné a už stejně nemá smysl pokračovat. A to už vůbec nemluvím o tom, když si nastavíte příliš velký kalorický deficit, při kterém vás záchvaty hladu a nájezdů na lednici zkrátka neminou.

Důvod č. 2: Nastavíte si nereálné cíle 


Výsledek obrázku pro unrealistic goalsTohoto tématu už jsem se trochu dotkla v předchozím článku. Spousta z nás má svoje oblíbené trenéry, nebo lidi, které sleduje na sociálních sítích. Tito lidé nás inspirují, motivují, jsou pro nás vzorem. A to je v pořádku. Do té doby, než zatoužíte po tom, být JAKO ONI. Chcete mít břišní svaly jako Zuzka Light, štíhlé nohy jako Kayla Itsines nebo bicepsy jako Hannah Eden. A ve stravování ten stejný fenomén - kopírujete jídla a porce lidí, které na Instagramu sledujete. Jim to přeci funguje, tak to musí fungovat i vám.

Jenže... vy nejste oni. Třeba patříte k lidem, kteří musí mít opravdu nízké procentu tuku v těle, aby se jim vůbec ukázaly břišní svaly - a třeba už to pro vaše tělo vůbec není zdravé. Nebo máte 160 cm a toužíte po dlouhých nohách. A k čemu vám je, že Máňa skvěle funguje na 1500 kaloriích denně, když vy při stejném příjmu okusujete hlady zeď?

Výsledek obrázku pro new year resolutionsTéhle chyby jsem se sama dopustila mnohokrát. Často si totiž přejeme věci, jejichž dosažení zkrátka není v našich možnostech. Vím, že se říká, že nic není nemožné. Pravda je taková, že dosáhnout se dá všeho - v případě, že k tomu máte předpoklady. Někdy je třeba si uvědomit, že existují věci, které nezměníme. Jako třeba stavbu vaší postavy. Nikdy proto nemůžete vypadat stejně jako někdo, kdo má úplně jinou tělesnou stavbu, i když je ten člověk stejně vysoký a bude vážit úplně stejně jako vy. Já a moje sestra jsme obě stejně vysoké - ona si stabilně udržuje váhu 52 kg a nevypadá vychrtle, naopak vypadá zdravě a štíhle. Já naproti tomu s 52 kg vypadám vyhuble, podvyživeně. Ale víte, co je na tom nejvtipnější? Ani tak nejsem štíhlejší, než ona. :-) Mám totiž úplně jinou tělesnou stavbu - širší ramena, kratší nohy. Takže i když jsem jeden čas zhubla na šílených 47 kg, stejně jsem nevypadala štíhlejší, než moje sestra. Ale na svoji postavu jsem vypadala příšerně. Chápete? Ať bych se snažila sebevíc, nikdy nemůžu vypadat jako moje sestra, a to je navíc moje příbuzná. Myslíte tedy, že je reálné chtít vypadat jako někdo úplně cizí? :-)

Důvod č. 3: Zaměřujete se na vrchol, nevidíte cestu

Opět jeden z nejčastějších. Příklad:

Zhubnu 30 kilo. Prvního začínám zdravě jíst a cvičit. Po týdnu stoupnu na váhu a... kilo nahoře! Dobře, dobře, to je prý normální, říkají to ve všech skupinách, tak pokračuju dál. Doufám, že ta oběť za to bude stát. Za týden - kilo dole, jupí. Jedeme dál. Třetí týden dvě kila dole, hurá. Čtvrtý týden - nic. Pátý - nic. Hmmmmm. Šestý - nic. Sedmý - zase nic?! Fajn, kašlu na to! Odpírám si všechna oblíbená jídla, cvičím jak smyslů zbavená a je mi to k ničemu! Jsem zkrátka odsouzená k tomu být tlustá, jdu si dát koblihu. ..... Proč ostatní hubnou a já ne? 

Zdá se vám to povědomé? U spousty lidí co se rozhodnout od prvního ledna hubnout, to totiž bývá přesně takhle. Už už chcete mít těch 30 kilo dole a hlavně co nejrychleji. Zaměřujete se jen na svůj cíl. A když nevidíte výsledky, které očekáváte, bere vám to vítr z plachet. Jste smutní, podráždění, demotivovaní. Tolik se snažíte a je to k ničemu. Raději to proto vzdáte, než se trápit pro něco, co se vám očividně nikdy nepodaří.
Výsledek obrázku pro goals  top of mountain

Důvod č. 4: Víte co, nevíte proč 

Výsledek obrázku pro goals whyJe sice moc pěkné napsat si seznam deseti novoročních předsevzetí, pokud však nevíte, PROČ těchto cílů chcete dosáhnout, není tu vlastně nic, co by vás k jejich dosažení skutečně motivovalo. Pouhé "měl/a bych" nestačí k tomu, abyste vstali z gauče a šli si zaběhat. Možná si říkáte, že byste měli omezit cukr. Všude se dočítáte, že je špatný, zdraví škodlivý a další ohavnosti. Měli byste. Proč? Protože to dělají ostatní? Protože to říká deset z deseti výživových poradců? Nebo protože...? To jsou zkrátka strašně slabé důvody. Když budete chtít něčeho dosáhnout jen proto, že to dělají všichni kolem vás, že je to v módě, nebo že by se prý mělo, je to nejspolehlivější cesta, jak si na začátku února říct "Ále, kašlu na to."

Jak neselhat?

Jak tedy dosáhnout svých cílů a nevyhořet v polovině února? Dám vám několik jednoduchých rad a tipů. Ta největší rada ale zní - nepište si novoroční předsevzetí. Použijte první stranu vašeho nového diáře na něco úplně jiného. Co takhle napsat si tam místo bodů, kterých chcete dosáhnout to, čeho už jste dosáhli? Nazvat si první stranu třeba "Moje úspěchy v roce 2018".  Když se totiž potom na takový seznam podíváte, najednou zjistíte, že těch úspěchů vlastně vůbec nebylo málo. Mohou to být věci jako nalezení nové práce nebo narození nového potomka, ale i maličkosti jako to že jste přestali pít slazené limonády, nebo to, že jste do svého jídelníčku zařadili brokolici. To, čeho jste už dosáhli, vás namotivuje mnohem více, než představa věcí, které máte před sebou. :-) A teď už k mým tipům, jak to tentokrát dotáhnout do konce:

Tip č. 1: Buďte realisté 

Chtějte změnit věci, které je ve vašich silách změnit, a netrapte se pro věci, které změnit nemůžete. Přijměte ten fakt. Napíšu to slovy pana Wericha: Já ráno třeba se probudím, podivám se do zrcadla a řikám: "Každej jsme nějakej." Jinými slovy: Nejste Zuzka Light, nechtějte vypadat jako ona. Vy jste vy. Můžete vypadat jen jako nejlepší verze sebe sama.

Tip č. 2: Dělejte malé změny 

Výsledek obrázku pro small changesNechtějte se hned začít stravovat ultra mega giga zdravě a uběhnout maraton. To máte jako s horou, kterou chcete zdolat. Podíváte se na vrchol - je tak strašně daleko a vysoko! Toho přeci nikdy nedosáhnete. Co takhle si říct: Dobrá, dojdu támhle k té první borovici. Až tam budete, zjistíte, že to nebylo tak těžké. Tak dojdu ještě výš, támhle k tomu balvanu. A takhle dál a dál až najednou zjistíte, že se z výšky díváte dolů na místo, kde jste před nějakým časem stáli a zoufali si.


Jak to vypadá v případě stravování? Jednoduše - než abyste ze dne na den vyřadili všechna svá oblíbená jídla, zkuste nejdřív jen omezit sladké limonády. Dalším krokem může být třeba zařazení jednoho zdravého jídla denně, postupné zařazování zeleniny, vaření ze základních surovin. Z jednoho zdravého jídla denně budou dvě, tři... všechna. Zkuste nejdříve omezit množství používaného cukru, udělejte si třeba jeden šálek kávy nebo čaje denně neslazený, postupně ubírejte i u dalších šálků. V dezertech dávejte poloviční množství cukru, nebo ho třeba nahraďte rozmačkaným banánem nebo jablkem.


Pokud chcete začít sportovat, dejte si za cíl cvičení třeba jen 3x v týdnu. A vůbec to nemusí být žádné intenzivní tréninky, pokud nejste zvyklí sportovat. Co takhle jít se třeba jen na půl hodinky projít ven? Pode stupně trénovanosti můžete začít třeba s pomalým během, krátkými HIIT tréninky podle videí na internetu. A nebo třeba začít jen s deseti dřepy denně.

Související obrázekA takhle krůček po krůčku ke svému cíli. Pomalu, ale jistě. A najednou zjistíte, že si všechna jídla vaříte ze základních surovin, váš jídelníček je plný zeleniny, cukřenka už delší dobu zeje prázdnotou, a zapomněli jste, kde je v obchodě ulička s cukrovinkami. Že najednou uběhnete 3 kilometry, aniž byste se zastavili, dokážete udělat deset kliků, nebo na deadlift zvednete 50 kg.

Každá, i ta sebenepatrnější změna, kterou uděláte, je totiž krokem k vašemu cíli. Stejně jako malý kamínek dokáže spustit lavinu, tak i malé vítězství vede k velkému úspěchu.

Tip č. 3: Všímejte si pokroků 

Výsledek obrázku pro non scale victoriesPamatujete na příklad se zhubnutím 30 kg? Jak často se zaměřujeme pouze na to konečné číslo! Když potom delší dobu nevidíte jakýkoli posun ručičky na váze, jste z toho zoufalí a raději celé snažení ukončíte. Pokud byste se však místo konečného cíle zaměřili na všechny malé pokroky, zjistili byste, jak velký kus jste vlastně ušli. Za sedm týdnů máte třeba jen o dvě kila méně. Ale co je to proti tomu, že se cítíte lépe, zlepšila se vám pleť, přestala vás pálet žáha? Že dopnete kalhoty? Nebo že vaše tělo vypadá jinak? Že jste třeba schopni vyjít do druhého patra, aniž byste potřebovali defibrilátor, nebo vám nedělá problém doběhnout autobus?

Moje rada zní: zaznamenávejte si každý, i ten nejnepatrnější pokrok. Každé maličkaté vítězství. Užívejte si ten pocit, že pro sebe děláte to nejlepší, co je ve vašich silách. Není to sprint, je to maraton. Nesnažte se být co nejrychleji v cíli, naopak se snažte užívat si tu cestu, mít radost z pokroku.

Tip č. 4: Každá překážka je nová výzva

Výsledek obrázku pro obstacles in lifeA víte co? Ani když budete dodržovat všechny předchozí rady, nevyhne se vám neúspěch. Jedno staré české přísloví říká "Není každý den posvícení." Budou dny, kdy se vám nebude dařit. Dny, kdy budete chtít všechno vzdát. A možná i dny, kdy to skutečně vzdáte a nějaký čas svoje plány a cíle odložíte na... neurčito. A to je také v pořádku.

V životě se může stát velká spousta věcí, které nám mohou zabránit v dosažení našich cílů. Nebo nám potom vedle jiných problémů mohou naše cíle připadat malicherné, nedůležité, zbytečné.

Myslete na to, že každé takové klopýtnutí, je ale jen další překážka, kterou musíte překonat, abyste se ke svému cíli dostali. Neberte tyto překážky jako porážku, přemýšlejte nad tím, jak nejlépe využít prostředky, které v danou chvíli máte. Dám vám příklad. Jste například maminka na mateřské, která se začne věnovat zdravému životnímu stylu a cvičení. Protože jste doma, máte čas připravovat si zdravá a pestrá jídla, máte čas zacvičit si dopoledne, když dítko spí. Zkrátka máte svoji cestu k hubnutí skvěle našlápnutou. Potom vám ale mateřská skončí a vy nastoupíte opět do práce. A najednou už máte kromě starostí o domácnost ještě starosti v práci a navíc osmihodinovou pracovní dobu. Nemáte čas si třikrát denně vyvařovat a dopolední cvičení už vůbec nepřipadá v úvahu. Je to ale důvod veškerou snahu zahodit? Znamená to, že když už teď nemůžete jíst čerstvá a pestrá jídla a cvičit hodinu denně, že je všechno zbytečné? To víte, že ne! :-) Předem připravené a poté v mikrovlnné troubě ohřívané jídlo sice nechutná tak dobře jako čerstvé, ale je to vždycky lepší volba, než se spokojit s knedlíky a uho omáčkou ze závodní jídelny (poznámka: pokud vám v práci vaří zdravou stravu, považujte se za šťastlivce a klidně si ta jídla dejte, ne každý však má takové štěstí). V neděli se navíc dá navařit i na 3-4 dny dopředu. Ano, budete sice jíst více dní to samé, ale alespoň budete vědět, co do svého těla dáváte. To samé platí pro cvičení - třeba už nemáte čas cvičit hodinu denně, ale i něco je lepší, než nic, a každá minuta se počítá. I kdybyste si měly udělat třeba jen 10 dřepů pokaždé, když jdete v práci na toaletu. ;-)

Výsledek obrázku pro obstacles in life
Někdy se však může stát, že budete muset svoje plány a cíle trochu přehodnotit, nebo dokonce odložit, protože vám vaše současná situace skutečně nedovolí v cestě k jejich dosažení pokračovat. Teď mám na mysli například situaci, kdy trénujete na nějaký závod - třeba maraton - a přihodí se vám zranění. Je vám asi jasné, že v takové situaci by byl holý nerozum pokračovat v závodní přípravě. To však ale neznamená, že byste se měli na vše vykašlat, sedět doma na zadku a litovat se! Přetransformujte energii někam jinam. :-) Pokud se vaše zranění týká spodní části těla, ale vy opravdu moc chcete cvičit, vždycky můžete cvičit třeba horní část. Pokud cvičit nemůžete, využijte volný čas k vymýšlení nových, neotřelých a zdravých receptů. A pokud nechcete ani to, najděte si úplně jiný cíl, který se netýká fitness - co takhle naučit se nějakou novou dovednost - cizí jazyk, hru na kytaru, háčkování? Možností je nekonečně! A koneckonců, život přeci není jen o zdravé stravě a sportu. :-)

Tip č. 5: Najděte si své "proč" 

Výsledek obrázku pro find your whyTohle je jeden z nejdůležitějších kroků k úspěšnému dosažení svých cílů. Dnes a denně si na sociálních sítích všímám příspěvků, kdy lidé žádají o motivaci. Ať už je to motivace v podobě různých citátů, motivačních videí, nebo fotek proměn cizích lidí. Jednu věc vám ale prozradím - takováto motivace je jen krátkodobá a je vám úplně k ničemu. Víte proč? Jestliže totiž motivace k tomu něco změnit nevychází z vás samotných - není to ta vnitřní motivace - ani sebelepší motivace zvnějšku vám k vašemu cíli nepomůže.


Proto se při stanovování svých cílů vždy ptejte sami sebe - proč tohoto konkrétního cíle chcete dosáhnout? Ta touha musí vycházet z vás samotných. Chtít zhubnout 10 kilo, protože je zhubla Máňa, nebo protože vám to říká váš lékař, je sotva k něčemu. Chtít zhubnout 10 kilo, protože se chcete cítit dobře - a víte, že se budete cítit dobře, nebo protože chcete být schopni běhat za dětmi po zahradě - to už je mnohem lepší. Pokud budete mít dostatečně silné proč, nestane se vám, že byste na své cestě selhali. Když se totiž potkáte s překážkou - a věřte mi, že to se stane - stačí si pak jen uvědomit, proč to celé děláte - a motivace je zpět. Nebudete potřebovat nikoho jiného, aby vás obrazně nakopnul do zadku. Protože se do něj budete umět nakopnout sami. A to je sakra rozdíl.

Tip č. 5: Najděte si svoji vlastní cestu

Výsledek obrázku pro follow someoneMůj poslední tip se týká toho, jak svých cílů chcete dosáhnout. Kéž by to bylo tak jednoduché a existoval k tomu jeden univerzální způsob. Jenže... neexistuje. Každý jsme totiž jiný, na každého platí něco jiného, a proto také každý budeme používat jiné prostředky k úspěšnému splnění svých plánů. Dva lidé se stejnými cíli se nikdy nebudou moci řídit podle stejného postupu. Opět vám dám jeden příklad. Vaším cílem je zhubnout 10 kg; stejného cíle chce dosáhnout i vaše sousedka Božka. Obě jste tak nějak stejně vysoké a začínáte na stejné váze. Božka si řekne, že zkusí low carb stravování a k tomu 3 silové tréninky denně. A váha jí jde dolů jako po másle. Uděláte tedy totéž a... nic. Jak je to sakra možné?! Jednoduše - nejste Božka. :-) Možná patříte k typům, kterým zkrátka nízkosacharidové stravování nevyhovuje - vaše tělo potřebuje spíše vyvážený poměr živin. A třeba vás ani ten silový trénink nebaví, děláte ho s nechutí, a raději byste si třikrát v týdnu šli zaběhat.

Co tím chci říct? Nenásledujte slepě cestu někoho jiného - je to totiž jen a pouze jeho cesta. Vy si najděte svou vlastní. Co je vám platné, že polovina lidí vychvaluje tréninky v posilovně, když vy tam nenávidíte chodit a už jen představa strojů a činek vás stresuje? Co je vám platné, že druhá polovina lidí zhubla na ketogenní stravě, když vy při takovém typu stravování padáte únavou a jste podráždění?

Vždy říkám - to, co platí na jednoho, nemusí platit na druhého a naopak. Zkrátka sto lidí, sto různých způsobů. Vím, že je to těžké, a že by bylo o tolik snazší, kdyby existoval jeden univerzální manuál. A vidím to dnes a denně, jak se lidé stále snaží ten manuál najít, hledat zkratky, jednoduché a přímé cesty k cíli. Jenže tak to skutečně nefunguje. Ano, je to boj zjistit, co zrovna vám konkrétně vyhovuje, a co vám konkrétně bude fungovat. Dopustíte se spousty chyb a omylů. Ale pokud se z každé takové chyby poučíte, vyjdete z toho jako vítěz. Jako vítěz, který bude přesně vědět, co jeho tělo potřebuje, budete ho znát - znát sami sebe. A to je možná to největší vítězství, kterého můžete dosáhnout.

Výsledek obrázku pro find your way


To by tedy bylo vše. Snad byl pro vás článek alespoň malým přínosem a něco si z něj odnesete. Jak jste na tom s novoročními předsevzetími? Dáváte si je, nebo ne? A pokud ano, daří se vám je plnit, nebo si každý rok dáváte pořád ta samá dokola? :-) Jaké máte plány a cíle pro rok 2019? Napište mi do komentářů. Jako vždy budu ráda za jakoukoli odezvu.

Vaše Liška







Komentáře

Instagram


Populární příspěvky z tohoto blogu

LIŠČINO ULTIMÁTNÍ FIT TIRAMISU